Je dobré vědět, že dobro nemůže bojovat se zlem stejně, jako zlo bojuje s dobrem, aneb proč je potřeba zachovat slušnost.
Demokracie je sice vláda lidu, ale naneštěstí se příliš nezdůrazňuje, že „kvalita“ takové demokracie je přímo úměrná „kvalitě lidu“, nebo-li stavu charakterů jednotlivých občanů, kteří tuto demokracii vytvářejí.
Společnost složená z čestných lidí bude mít demokracii čestných lidí. Společnost složená z lupičů, bude mít demokracii lupičů (alespoň dočasně). Jak je to v případě reálné společnosti (kde jsou lupiči i čestní namícháni dohromady) ? To záleží na tom, v jaké míře je zlo rozšířeno.
Pokud se již zlo přemnožilo a začíná mít nadvládu, je nutné použít násilí. Jinak se zla zbavit nelze. Důležitý je ale postoj. Zlo nelze porážet jeho vlastními prostředky. Při potlačování a přemáhání zla se nesmí používat ponižování, vysmívání, zloba, hněv, zášť a podobně. Zlu je potřeba se postavit čelem, ale zároveň pokorně a s úctou.
Pokud zlo ještě nezačalo plně vládnout, je to samozřejmě lepší situace. Nicméně, pozice dobra a zla není symetrická. Zatímco dobro má „zábrany“ „bojovat“, zlo si prostě vyhrne rukávy a používá bojové prostředky jakékoliv. Zlo se ničeho neštítí. Zábrany nemá. Asymetrie zde musí být: pokud by totiž dobro začalo používat bojové prostředky zla, samo se začíná stávat zlem. Takže asymetrie v obraně dobra spočívá v tom, že zatímco zlo používá cokoli, dobro má jenom určité omezené možnosti.
My jsme nyní možná někde na půli cesty a tak tady tak trochu zmateně a rozpačitě přešlapujeme na místě, máme intuitivní touhu po dobru a spravedlnosti, ale zároveň pozorujeme, jak se zlo vzmáhá a nabírá moci. Cítíme sami v sobě, jak „něco“ není v pořádku, ale zároveň se zdá, že nejsme schopni se sjednotit na definici, co přesně v pořádku není, neumíme to mnohdy správně pojmenovat a hlavně definovat, jak to vyřešit. Můžeme pociťovat naši vlastní bezradnost a bezmocnost, což ještě posiluje náš pocit zděšení. Nalézáme se ve „válce“, kde se nepoužívají konvenční zbraně na ničení těl, ale ve válce, kde se zbraněmi zla rozkládá poznání věcí tak, jak opravdu jsou, a tím zároveň dochází i k rozkladu hodnot a charakteru. Další asymetrie spočívá v tom, že zatímco se zlo množí velmi rychle, snadno a „samo“ (podobně jako virová nebo bakteriální nákaza), dobro roste a nabírá sílu velmi pomalu, protože jeho růst spočívá v kultivaci našeho nitra - našich charakterů, a tento proces probíhá většinou stejně pomalu a složitě, jako léčba z těžkých nemocí. Základem této „léčby“ je vlastní rozhodnutí aktivně se rozvíjet - tedy dodávat určité úsilí (na rozdíl od zla, dobro se nerozvíjí samo od sebe, ale vytváří se cílevědomou snahou). Jednu výhodu dobro v boji ale má, a to zásadní. Pokud se povede dosáhnout kultivace dobra do určité úrovně, začne mít dobro moc nad zlem. Zlo není všemocné, i když se to tak někdy zdá. Zlo se rozmnožuje jenom tam, kde je mu dáván prostor - kde se zanedbává aktivní rozvíjení a posilování dobra. Zlo je jako prostor, kde se nesvítí, kde je tma. Nasvěcovat prostor vyžaduje dodávat dostatečné množství aktivity a energie. Když svítíme pravdou, zlo sice křičí a zuří a pouští ještě větší hrůzu, ale když vytrváme a nenecháme se zastrašit, začne ustupovat, protože nemůže jinak. Zlo je deaktivováno světlem. Abychom mohli svítit pravdou, musíme ji mít nejprve sami v sobě, což znamená být čestní k sobě i k druhým, nelhat, nekrást a uchovávat si čisté svědomí.
