Svědomí
Když se v naší mysli chystáme k nějaké formě
nečestnosti, musíme nejprve obejít to, co stojí v naší mysli jako strážný
a před takovými situacemi nás varuje. Tím strážným je naše svědomí.
Ve skutečnosti, abychom dokázali obejít naše svědomí a mohli
s nepravdou nebo s nepoctivostí vyjít ze své mysli do světa, musíme
nejprve zalhat sobě, abychom poté mohli zalhat druhým. Musíme nejprve naše
svědomí jakoby ne-vidět nebo jakoby ne-slyšet. V tu chvíli tak trochu popíráme
svoji vlastní existenci - říkáme si, že nevidíme, co ve skutečnosti vidíme.
Jako bychom si říkali, že neexistujeme, i když zároveň víme, že existujeme.
Do určité míry se chováme jako malé dítě, které si hraje na
schovávanou tím, že si zakryje svoje vlastní oči a nadšeně oznamuje ostatním,
že se právě schovalo – a děti si to tak opravdu myslí. Ve skutečnosti ale,
místo vlastního zneviditelnění, jenom zneviditelnily okolní svět pro sebe.
Podobně jako u dětí, kterým chybí jistá míra poznání, chybí určité poznání i
nám, pokud se chováme tímto způsobem. Když ale zavíráme naše mentální oči a
uši, abychom neviděli a neslyšeli jednu pravdu, má to dopad i na další pravdy
okolo nás, které bychom třeba naopak přijmuli rádi, ale díky tomuto chování je
nevidíme a neslyšíme. Naše slepota a hluchota se tím rozšiřuje.
Popírání svědomí (a tím i pravdy) je ve své podstatě zhoubná
nemoc, která velmi nenápadně prostupuje osobností každého jedince a tím
prostupuje i celou společností. A tak se ignorováním našeho svědomí dostáváme
do stavu, kdy se lhaní, šíření dezinformací, relativizování a manipulování,
stává stále více přijatelným, stává se společenskou normou, dokonce přesvědčením,
že toto je normální, a že to ani jinak nejde. Tento pomalý a nenápadný proces postupuje přesně v souladu se syndromem uvařené žáby.
Ale v posledních letech, jako by se s popíráním
svědomí protrhla hráz. Dříve se sice nepoctivost ve skrytu často přehlížela,
ale na veřejnosti se ještě odsuzovala. Dnes už to neplatí a jsme naprosto
veřejně zaplavováni nestydatou lží a ti, kterých se to týká se ještě tváří,
jako by se to týkalo někoho jiného. Naše společnost se noří do bažin
nepoctivosti.
Chceme-li politiky a úředníky, kteří budou jednat podle svého
svědomí, musíme začít u sebe. Je iluze se domnívat, že můžeme mít čestné
politiky, ale sami žít nečestně. Nejde to. Je to iluze, je to léčka. Jediná
cesta, jak z toho ven, je opět se chopit hodnot, které naši předci znali a
drželi se jich. Kromě politiků potřebujeme i prodavače, učitele, policisty, úředníky, zdravotníky, vědce i automechaniky a všechny další řemeslníky, kteří budou jednat v souladu se svým svědomím.
A tak prosím a vyzývám každého z nás, pojďme žít více vědomě podle
našeho svědomí, snažme se žít v souladu s pravdou, kterou známe a
snažme se i druhým lidem dopřávat totéž. Oni si to zaslouží stejně jako my.
Žádné komentáře:
Okomentovat