Co se můžeme poučit od přírody ohledně sucha a plevelů ?

Fotografie ukazuje, jak to nyní vypadá u nás na zahradě:

Běžná tráva zmizela buď zcela, nebo zůstala žlutá nebo hnědá vzpomínka. Překvapilo mě, že to jediné, co ještě stále při tom suchu prosperuje, jsou plevely. Jak je vidět, sucho nejvíce likviduje běžnou trávu, ale určité druhy plevelů si vždy najdou nějaké řešení. Je to paradox: Plevel nechceme, ale přitom přežívá nejdéle. Trávu naopak chceme, ale umírá jako první.

Tady jsou některá poučení:

  1)  Pokud je ve státě dlouhodobě sucho (chybí systematická péče o mravní hodnoty lidu), tráva (lid) hyne. Jenom ti, kteří jsou nejméně žádoucí (plevel = lháři, podvodníci, diktátoři, … ), si vždy nějak poradí a prosperují téměř za každé situace - vláhu zjevně nepotřebují. Navíc, jakmile uschlá tráva přestane klást odpor, mají všechno pro sebe … Plevely žijí na úkor běžné trávy - berou jim živiny, vláhu a prostor, často i svit slunce.

  2)  Nezapomínejme, že i velké dominantní plevely bývaly kdysi malé a vyrůstaly mezi běžnou trávou. Plevely je třeba omezovat ještě dokud jsou malé.

  3)  Pokud se trávník pravidelně zalévá a pravidelně seká (systematická kultivace správných hodnot ve společnosti), daří se trávě a ne plevelu. Tráva musí být občas zastřihována a pak se jí daří. Díky takové péči, plevel, který bují rychleji, je hned odseknut (alespoň ten velký).

  4)  Pozor - některé plevely zakrňují, jsou malé a snaží se ukrýt v trávě.

  5)  Ale je tu ještě jedno nebezpečí. Semena plevele mají schopnost se „zakonzervovat“ a přežít roky (až 20 let !) někde v zemi, dokud nepřijdou vhodné podmínky, aby se pak „probudila“ a začala znovu růst jako plevel. Jak symbolické - v podstatě jedna generace … Zakonzervovaná seménka jsou naše sklony činit nesprávné věci. Pokud jsme pod dohledem, není příležitost, která by z nás udělala zloděje. Pokud se ale zbavíme takových semének (naše nitro nebude toužit po výhodách, po bezpracném zisku, po pozici nadřazenosti atd.) a tudíž, i když nějaká příležitost příjde, zloděje z nás neudělá, protože si zloděje v sobě nosit nebudeme.

  6) Pokud v demokracii „usneme“ s tím, že trávník není potřeba tak často sekat a zavlažovat (natož aktivně odplevelovat), začne plevel bujet. A pokud mu dáme dostatek prostoru naší nedbalostí, za chvíli je zarostlá celá zahrada - ale pozor - i po posekání některá semena zůstávají v zemi dalších až 20 let …

Šťastní Dánové, aneb důvěra ve druhé

Dánové se podle průzkumů cítí (většinově !) jako šťastní a spokojení. Jak moc šťastní se cítíme my ? 

Na náměstí v Hořicích v Podkrkonoší probíhá panelová výstava a jeden panel se věnoval „důvěře“ jakou mezi sebou Dánové chovají a z toho (kromě dalšího) odvozují svoji životní spokojenost. Dobrá příležitost se na chvíli zamyslet, co je to vlastně důvěra a co způsobuje její přítomnost, případně její nepřítomnost.

• Jak si důvěřujeme my Češi mezi sebou ?
• Jak důvěřujeme státním institucím a našim politikům ?
• Co vlastně děláme, když někomu důvěřujeme ?
• Jaké dopady má naše důvěra, případně nedůvěra ?

Dokážete si představit, jak v České republice, po několika měsících své usilovné práce dáte svoje zemědělské výrobky k opuštěné silnici, vedle umístíte cenovku a hrnec na peníze a za několik dní si přijdete peníze vyzvednout ? (Toto není výsada jenom Dánska. Vyskytuje se to i v jiných zemích a v různých obdobách.)

Co vlastně děláme, když někomu důvěřujeme ? Spoléháme na jeho čestnost. Doufáme, že ten druhý člověk dodrží svůj slib, že si zachová kredit, že se poctivě bude snažit a udělá maximum, co bude v jeho moci, atd. Důvěřujeme, že jeho charakter je pozitivní a že neselže. Důvěra vyplývá z čestnosti druhých. Ve skutečnosti, opravdová důvěra jde ale ještě dál.

Podobně jako ostatní postoje, i důvěru lze zneužívat. A právě důvěra je zcela typickým příkladem zneužívání v naší zemi. Je to důsledek nemocného charakteru jednotlivce. Jak můžeme důvěřovat lidem, kteří notoricky lžou, nebo jsou nezodpovědní ?

Postoj důvěry je přitom ve zdravé společnosti tak nutný a nezbytný! Pokud pochybujete, představte si několik příkladů:  

• Jak se vám bude pracovat, když jako zaměstnanec nebudete cítit důvěru od vašeho zaměstnavatele ?
• Jak se budete cítit v roli šéfa, když byste se nemohli spolehnout na své podřízené ?
• Co vyrůstá z dětí, kterým jejich rodiče neprojevují dostatečnou důvěru ?
• Jak se vám žije v rodině a mezi nejbližšími, když si důvěřujete, nebo naopak, když si důvěřovat nemůžete ?

Když nám druzí důvěřují, cítíme svoji hodnotu, jsme na sebe hrdí, posiluje se naše zdravé sebevědomí a přichází pocit vnitřní radosti a štěstí.

Naopak, trvalá nedůvěra devastuje vztahy, vnímání druhých i sebe sama.

Pokud máme v našem okolí s čestností většinově dobré zkušenosti, důvěra může růst.

I zde platí princip SPIRÁLY: čím více bude těch, kteří budou pozitivním vzorem v čestnosti a důvěře druhým, tím silnější dopad to bude mít na celou společnost a bude se tím posilovat a utvrzovat potřebná společenská hodnota - budeme se zušlechťovat.

Ale princip Spirály se naneštěstí uplatňuje i obráceně: čím méně bude lidí čestných a nabízejících důvěru, tím se více důvěra ze společnosti začne vytrácet, protože si budeme říkat „no jen se podívejte - ti druzí nejsou čestní, tak proč bych měl být já ???“.

Vše začíná v nás samých - u našeho rozhodnutí - uvědomit si, že se můžeme rozhodnout, a že spolu s tím neseme i zodpovědnost za to, co si zvolíme. A podle toho, co si budeme volit, to se také bude realizovat.

Sami od sebe se věci ve společnosti k lepšímu nikdy nemění, samovolně vždy jen k horšímu. Z kopce jede vozík sám, ale do kopce ho musíme tlačit, musíme aktivně přispívat, dodávat energii (viz zákon entropie).

Osobní zodpovědnost, hodnoty a směřování jsou právě to, co dodává něco navíc, co přivádí k aktivitě, která nakonec odvede více práce, než pasivní rozklad a jenom za těch podmínek mohou dobré věci vítězit.

Najde se tedy více odvážných, kteří začnou žít více čestně a s větší důvěrou, kteří začnou být příkladem pro ostatní - v jiných sociálních bublinách ? Touto cestou se dobré vlastnosti mohou rozšiřovat a posilovat ve společnosti. Tak se postupně můžeme dostat i na pomyslnou úroveň Dánska 😊. Nicméně nezapomeňme - pokud bychom potom usnuli na vavřínech, opět se situace začne nařeďovat - viz „Kdo usne v demokracii, probudí se v totalitě“. Bez cílené snahy se tento postoj časem začne zase sám rozkládat.

Nutno rozlišovat: člověk který projevuje příslušnou míru důvěry není člověkem naivním, ale moudrým. Je třeba zapojit rozum a vyhodnotit každou konkrétní situaci zvlášť. Obecně většinou platí, že důvěra se získává pomaleji (čím méně důvěryhodné prostředí, tím je proces delší), ale často se rychle může ztratit (někdy stačí jedna silná špatná zkušenost).

Na druhou stranu, kdybychom se měli řídit jenom zkušenostmi a rozumem, tak se k něčemu lepšímu nikdy nepohneme. Pokud jsem na začátku článku zmínil, že „opravdová důvěra jde ale ještě dál“, měl jsem tím na mysli, že přeci jako rodiče nepřestaneme důvěřovat našim dětem potom, co naši důvěru zklamaly. Proč ? Protože je máme rádi. Naše láska nás motivuje k tomu, abychom poskytovali další a další důvěru. Znovu a znovu. Další příležitosti.

Pokud někdo nadává „sluníčkářům“, má sám ve své duši hořkost. A je to právě proto, že té lásky zažil ve svém životě nejméně a potřebuje ji nejvíce. Jak často ubližujeme druhým kvůli tomu, že u nich vidíme to, co sami nemáme a hlavně - věříme, že my to nikdy mít ani nebudeme ??? V tom spočívá hořkost.

Chceme ozdravit společnost ? Být čestnými a důvěřovat s láskou druhým je jedním z léků, o kterém naši předkové dobře věděli. To je ten návrat ke starým tradičním a ověřeným hodnotám. Ve světě jsou společnosti, kde toto stále ještě vědí a žijí mnohem spokojeněji. Přidáme se k nim ?

Další úvahy související s důvěrou jsou zde:

http://charaktercloveka.cz/?post=265   (Čestnost, poctivost, důvěra)

http://charaktercloveka.cz/?post=91     (Respektování pravdy a Iluze)

http://charaktercloveka.cz/?post=166   (Svědomí)