Asymetrie dobra a zla

Je dobré vědět, že dobro nemůže bojovat se zlem stejně, jako zlo bojuje s dobrem, aneb proč je potřeba zachovat slušnost.

Demokracie je sice vláda lidu, ale naneštěstí se příliš nezdůrazňuje, že „kvalita“ takové demokracie je přímo úměrná „kvalitě lidu“, nebo-li stavu charakterů jednotlivých občanů, kteří tuto demokracii vytvářejí.

Společnost složená z čestných lidí bude mít demokracii čestných lidí. Společnost složená z lupičů, bude mít demokracii lupičů (alespoň dočasně). Jak je to v případě reálné společnosti (kde jsou lupiči i čestní namícháni dohromady) ? To záleží na tom, v jaké míře je zlo rozšířeno.

Pokud se již zlo přemnožilo a začíná mít nadvládu, je nutné použít násilí. Jinak se zla zbavit nelze. Důležitý je ale postoj. Zlo nelze porážet jeho vlastními prostředky. Při potlačování a přemáhání zla se nesmí používat ponižování, vysmívání, zloba, hněv, zášť a podobně. Zlu je potřeba se postavit čelem, ale zároveň pokorně a s úctou.

Pokud zlo ještě nezačalo plně vládnout, je to samozřejmě lepší situace. Nicméně, pozice dobra a zla není symetrická. Zatímco dobro má „zábrany“ „bojovat“, zlo si prostě vyhrne rukávy a používá bojové prostředky jakékoliv. Zlo se ničeho neštítí. Zábrany nemá. Asymetrie zde musí být: pokud by totiž dobro začalo používat bojové prostředky zla, samo se začíná stávat zlem. Takže asymetrie v obraně dobra spočívá v tom, že zatímco zlo používá cokoli, dobro má jenom určité omezené možnosti.

My jsme nyní možná někde na půli cesty a tak tady tak trochu zmateně a rozpačitě přešlapujeme na místě, máme intuitivní touhu po dobru a spravedlnosti, ale zároveň pozorujeme, jak se zlo vzmáhá a nabírá moci. Cítíme sami v sobě, jak „něco“ není v pořádku, ale zároveň se zdá, že nejsme schopni se sjednotit na definici, co přesně v pořádku není, neumíme to mnohdy správně pojmenovat a hlavně definovat, jak to vyřešit. Můžeme pociťovat naši vlastní bezradnost a bezmocnost, což ještě posiluje náš pocit zděšení. Nalézáme se ve „válce“, kde se nepoužívají konvenční zbraně na ničení těl, ale ve válce, kde se zbraněmi zla rozkládá poznání věcí tak, jak opravdu jsou, a tím zároveň dochází i k rozkladu hodnot a charakteru. Další asymetrie spočívá v tom, že zatímco se zlo množí velmi rychle, snadno a „samo“ (podobně jako virová nebo bakteriální nákaza), dobro roste a nabírá sílu velmi pomalu, protože jeho růst spočívá v kultivaci našeho nitra - našich charakterů, a tento proces probíhá většinou stejně pomalu a složitě, jako léčba z těžkých nemocí. Základem této „léčby“ je vlastní rozhodnutí aktivně se rozvíjet - tedy dodávat určité úsilí (na rozdíl od zla, dobro se nerozvíjí samo od sebe, ale vytváří se cílevědomou snahou). Jednu výhodu dobro v boji ale má, a to zásadní. Pokud se povede dosáhnout kultivace dobra do určité úrovně, začne mít dobro moc nad zlem. Zlo není všemocné, i když se to tak někdy zdá. Zlo se rozmnožuje jenom tam, kde je mu dáván prostor - kde se zanedbává aktivní rozvíjení a posilování dobra. Zlo je jako prostor, kde se nesvítí, kde je tma. Nasvěcovat prostor vyžaduje dodávat dostatečné množství aktivity a energie. Když svítíme pravdou, zlo sice křičí a zuří a pouští ještě větší hrůzu, ale když vytrváme a nenecháme se zastrašit, začne ustupovat, protože nemůže jinak. Zlo je deaktivováno světlem. Abychom mohli svítit pravdou, musíme ji mít nejprve sami v sobě, což znamená být čestní k sobě i k druhým, nelhat, nekrást a uchovávat si čisté svědomí.

Kdy přijedou Blaničtí rytíři ?

Podle známé legendy, až bude české zemi nejhůře, v hoře Blaník se probudí rytíři, kteří tam spali několik století, hora se otevře, oni vyjedou a zachrání nás. Kdy už to konečně nastane ???
Cítím se jako vlastenec, legendy mám rád, ale zde se musím ostatním omluvit - na tuto formulaci legendy nevěřím. Nevím totiž, jak tenkrát zvládali hibernaci, takže to pro mne nezní moc spolehlivě :-). A teď zase vážně. Přesná definice Rytíře by byla složitá, závislá na místě a čase. Ale obecná definice Rytíře by mohla být tato: Rytíř byl znám svými pozitivními charakterovými vlastnostmi: udatností, čestností, odvahou, věrností, …  Je to pohodlné a je to běžným našim sklonem smýšlet způsobem „musíme počkat, až nás někdo zachrání“. Nevěřím na to, že se nyní někde v hoře probudí staří rytíři, že vyjedou z hory a zachrání nás. Věřím v něco jiného: každý v této společnosti, kdo v sobě pociťuje dostatek zodpovědnosti, udatnosti, čestnosti, odvahy a věrnosti je tím rytířem, který se má probrat z hlubokého spánku … nasednout na koně stejných vlastností a vyjet ze své vlastní hory soukromí, a jet zachránit společnou věc. V tuto legendu opravdu věřím.

Jsme rozdělená společnost ?

Jsme rozdělená společnost ? Ano. Jak rozdělená ? Je to v názorech na to, jestli na fasádách domů je slušivější barva bílá nebo žlutá ? Ne. Jsme rozděleni v názorech na základní společenské hodnoty. V těch hodnotách, na kterých společnost buď může fungovat, nebo krachovat. Jsme rozděleni na jednu část, která od politiků očekává čestnost a slušnost a na druhou část, pro kterou tyto hodnoty asi nejsou tak důležité a upřednostňují jiné hodnoty. Předchozí politici také mnohdy nejednali čestně, ale současní politici překročili náš obvyklý „standard“, překonali všechny naše až dosud nejčernější sny a bezostyšně lžou a lžou. Ta část národa, která čestnost automaticky očekává je nyní v šoku, že toto vše je vůbec možné, protože to nikdo neočekával. Běžný člověk se za lež stydí, vykrucuje se, není mu to příjemné. Někdy se omluví, někdy se přizná, někdy odstoupí. Naše současné figury v nejvyšší politice nás děsí tím, že jednají tak, jako by nic takového jako stud neexistovalo. Jednají jako roboti, kteří nemají citu ani cti, kteří se nezastaví před ničím. A pokud někdo něco proti nim namítne, prokazují neuvěřitelnou schopnost ihned vše obrátit proti námitkám za používání triku „Zloděj křičí ‘chyťte zloděje‘.“ Staré, ale stále dokonale funkční. Tito politici přitom slouží jako katalyzátor. Oni nás nerozdělují ! Oni jenom zviditelňují rozdělení naší společnosti, které potichu a ve skrytu trvá již dlouhé desítky let.

Můj názor je, že PRAVDU potřebujeme respektovat všichni, celá společnost, protože je pro naši dlouhodobou existenci nezbytná. Proč je respektování pravdy tak důležité pro všechny ? Svůj názor můžete vyjádřit ve svých komentářích. Pokud Vás bude zajímat můj názor, můžete se ho dočíst na www.charaktercloveka.cz v Druhé části, v kapitole „Respektování pravdy a Iluze“, případně v První části, v kapitole „Příběh o rybách a o toleranci hodnot“.