Hluchota společnosti

V rámci právě probíhajícího divadelního festivalu Open Air V Hradci Králové jsme se s manželkou byli podívat na představení Divadlo beze slov. Jsou to tanečníci, kteří mají vážné vady sluchu. Jak mohou tancovat na hudbu ? Oni ji sice neslyší, ale zato ji cítí. A tak tancují - a to obdivuhodně. Věkově přibližně od 4 do 30 let. Pro mne osobně velmi očišťující událost. Stydím se, že jsem zdravý. Mám před sebou ty, kteří už nikdy nic pořádně neuslyší, nikdy si nevychutnají šumění deště, ševel listí ve větru, něžná slova, krásnou hudbu … Že ne ? Pozor. Oni mají jiné prostředky. Díky tomu, že neslyší tolik tento svět, mají dar a privilegium „slyšet“ jiné věci, které my prostě neslyšíme, ačkoli „slyšíme“. Dotek pro ně může znamenat více slov a hudby, než pro nás.

Tancovali a u toho se radovali, byli šťastní. Byli obdivuhodní. Byli báječní. Ti malincí i ti větší. Byla tam zvláštní atmosféra. Měl jsem často v očích slzy. Přál bych i všem ostatním v naší zemi, aby mohli navštívit takové výjimečné představení. Pokořující. Očišťující. Vždy, když mám takový zážitek, objeví se ve mne daleko větší touha být lepším, více naslouchat druhým, být laskavějším a chápavějším. Jaké uzdravení by přišlo do naší společnosti, kdybychom se mohli podílet pravidelně na tomto světě bez hudby a přitom s hudbou, pravděpodobně nakonec krásnější, než jakou posloucháme my - s hudbou úcty a pokory. A tak paradoxně, v určitém úhlu pohledu jsme my mnozí, se zdravým sluchem, raněni hluchotou. Hluchotou k tak základním pokladům, na kterých teprve lze stavět zdravou a radostnou společnost pro všechny.

Co kdybychom my, včetně všech našich politiků, jsme mohli občas naše nitra smočit do něčeho tak očišťujícího ? V tom prostředí vás snad ani nemůže napadnout nic nedobrého. Jsem si jistý, že bychom my všichni, i naši politici, byli více vnímaví, více uctiví jeden k druhému, a měli menší touhu a pokušení lhát nebo krást, měli menší touhu bojovat za své výhody a větší touhu se starat o prospěch těch druhých. Svět by byl krásnější, protože bychom se radovali z úcty, kterou bychom pociťovali vůči druhým i vůči sobě samým.

Podmínky pro "dobrou" demokracii

Co se týká demokracie, osobně jsem přesvědčený o tom, že demokracie může dobře fungovat jenom za podmínek splnění určitého minima morálních hodnot. Jakmile morální hodnoty klesnou pod určitou hranici, začne demokracie selhávat a to je přesně současná situace. Nutné je si uvědomit, že morální hodnoty jsou nezbytné nejen u politiků, ale i u společnosti - voličů. 

a) U politiků je to jasné - pokud nerespektují svoje vlastní svědomí + nejsou dostatečně vzdělaní a zakotvení v chápání základních společenských hodnot, začnou dělat lotroviny - kradou, lžou, podvádějí, zneužívají, … - to se dnes děje a stává se to standardem (dříve se to alespoň skrývalo, dnes už se tím někteří dokonce chlubí a říkají, že to tak je normální a správné). Pokud to někdo nechápe, dovolím si připomenout: NENÍ to správné. Politik má sloužit společnosti, ne sám sobě. 

b) Naneštěstí se zdá, že si naše společnost neuvědomuje, že STEJNĚ důležité je mít morální hodnoty i mezi lidmi - voliči. Kdo má určitou úroveň morálních hodnot (sám se snaží jednat čestně vůči sobě i druhým), nebude volit nečestné politiky. Naopak volič, který nepřemýšlí o hodnotách (je mu to jedno, není toho znalý, chápající, … ) nebo dokonce vědomě volí nečestnost v osobním životě, nebude mít asi problém volit i nečestné politiky. Pokud se ujmou moci nečestní jedinci, byť demokratickou formou, je jasné, že demokracie končí (alespoň ta „dobrá“ demokracie). Demokracie (ta originální myšlenka) je postavena na morálních hodnotách, kdy se očekává, že ať již bude vládnout kdokoli, bude se starat o všechny a bude s nimi mít dobré úmysly. Naproti tomu „Vláda lupičů“ může být také demokratická (lid si volí většinou), ale taková demokracie už nebude naplňovat základní předpoklad spravedlivě pečovat o všechny - a to je dnešní stav věcí. Ale aby toho nebylo málo, aby lupičové nebyli tak jasně viditelní, používají starou lišáckou techniku a běžíce na ulici křičí „Chyťte zloděje“ a ukazují přitom na Václava Havla, což je samozřejmě absurdní pro člověka, který ho znal, ale neznalý snadno uvěří …