V rámci právě probíhajícího divadelního festivalu Open Air
V Hradci Králové jsme se s manželkou byli podívat na představení
Divadlo beze slov. Jsou to tanečníci, kteří mají vážné vady sluchu. Jak mohou
tancovat na hudbu ? Oni ji sice neslyší, ale zato ji cítí. A tak tancují - a to
obdivuhodně. Věkově přibližně od 4 do 30 let. Pro mne osobně velmi očišťující událost.
Stydím se, že jsem zdravý. Mám před sebou ty, kteří už nikdy nic pořádně
neuslyší, nikdy si nevychutnají šumění deště, ševel listí ve větru, něžná
slova, krásnou hudbu … Že ne ? Pozor. Oni mají jiné prostředky. Díky tomu, že
neslyší tolik tento svět, mají dar a privilegium „slyšet“ jiné věci, které my
prostě neslyšíme, ačkoli „slyšíme“. Dotek pro ně může znamenat více slov a
hudby, než pro nás.
Tancovali a u toho se radovali, byli
šťastní. Byli obdivuhodní. Byli báječní. Ti malincí i ti větší. Byla tam
zvláštní atmosféra. Měl jsem často v očích slzy. Přál bych i všem ostatním
v naší zemi, aby mohli navštívit takové výjimečné představení. Pokořující.
Očišťující. Vždy, když mám takový zážitek, objeví se ve mne daleko větší touha
být lepším, více naslouchat druhým, být laskavějším a chápavějším. Jaké
uzdravení by přišlo do naší společnosti, kdybychom se mohli podílet pravidelně
na tomto světě bez hudby a přitom s hudbou, pravděpodobně nakonec
krásnější, než jakou posloucháme my - s hudbou úcty a pokory. A tak paradoxně, v určitém úhlu pohledu
jsme my mnozí, se zdravým sluchem, raněni hluchotou. Hluchotou k tak
základním pokladům, na kterých teprve lze stavět zdravou a radostnou společnost
pro všechny.
Co kdybychom my, včetně všech našich
politiků, jsme mohli občas naše nitra smočit do něčeho tak očišťujícího ?
V tom prostředí vás snad ani nemůže napadnout nic nedobrého. Jsem si
jistý, že bychom my všichni, i naši politici, byli více vnímaví, více uctiví
jeden k druhému, a měli menší touhu a pokušení lhát nebo krást, měli menší
touhu bojovat za své výhody a větší touhu se starat o prospěch těch druhých.
Svět by byl krásnější, protože bychom se radovali z úcty, kterou bychom
pociťovali vůči druhým i vůči sobě samým.
Žádné komentáře:
Okomentovat