Je odkaz Jana Husa platný ještě i dnes ?

„Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž se pravdy, braň pravdu až do smrti, pravda tě osvobodí.“

Státní svátky máme, abychom si připomínali důležité dějinné momenty, abychom se z nich mohli poučovat, abychom pociťovali vděčnost za to, co se našim předkům povedlo a případně se poučit z toho, co se jim nepovedlo, abychom stejné chyby neopakovali zbytečně znovu.

Včera jsem se zaposlouchal do 43 minutového strhujícího vyprávění Zdeňka Mahlera o Mistru Janu Husovi (https://www.youtube.com/watch?v=abdQhCNY9Us). Je to velmi působivá smršť faktů a souvislostí. Pokud máte čas, moc doporučuji si poslechnout celé.

Vybírám z toho jen několik málo myšlenek a ty ještě redukuji. Podívejme se, jestli je jeho odkaz ještě stále platný a jestli náhodou neuvidíme nějakou podobu, nějaké podobné vzorce, dokonce i po 603 letech od doby, kdy byl Hus upálen.

Jan Hus se ve své době postavil proti těm (hlavně kněžím církve), kteří zneužívali své postavení, kupčili, obohacovali se, žili nemravně, lhali a podváděli, žili v rozporu s naukou, kterou sami učili a po obyčejných chudých lidech požadovali. Navíc zaváděli stále více poplatků za služby, které měly být poskytovány zdarma. V té době obyčejní chudí lidé žili většinově poctivě, své hodnoty měli v sobě a žili podle nich. Proto, když Hus začal kázat v proslulé Betlémské kapli Pražské, lidé naslouchali, souhlasili a následovali ho. Mluvil jejich řečí, když mluvil o poctivosti a o respektování pravdy.

Proti kolika lidem by kázal Mistr Jan Hus v dnešní společnosti ?

Kolik lidí by ho následovalo, kdyby učil to samé dnes ?

(hodnoty jsou stále stejné a stále platné a potřebné tehdy jako i dnes).

Jan Hus kázal česky, srozumitelně, denně. Vyhýbal se dogmatům, která ho v podstatě moc nezajímala. Zajímal se hlavně o to, co vyžaduje reálný skutečný život. Soustředil se na realitu a na nápravu reality. Stal se oblíbencem Prahy. Byl mladý, mravně bezúhonný, uměl mluvit, bylo na něho spolehnutí (měl svoji osobní integritu - neměnil názory podle okolností, ale jen následoval odhalování pravdy a to, co objevil, toho se držel). Jeho rozsáhlé znalosti ze studií mu umožnili jít ke kořenům věci. Pravdu a svědomí považoval za nesmírně důležité. Rozhodl se „žít v pravdě“. Co on osobně deklaroval, za to on osobně ručil - dával sám sebe k dispozici. „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž se pravdy, braň pravdu až do smrti, pravda tě osvobodí.“

Když budeme studovat události té doby, zjistíme překvapivě, že se nedělo nic, co bychom neznali z dnešní doby. Ty vzorce chování jsou stále stejné. Je vidět krásně paralely tehdejších událostí s těmi událostmi dnešními (úskoky, lhaní, podvody, úplatky, zneužívání, falešné obviňování, dezinformace, manipulace, …). V čem je tedy odkaz Jana Husa stále platný a aktuální ? V čem trčí stále vysoko nad nás všechny ostatní ?

Jan Hus ctil a respektoval pravdu, i když to pro něho mnohdy bylo velmi nevýhodné, velmi bolestivé a nakonec i smrtelné …

Kvůli tomu, že říkal pravdu, začal být obviňován, hanoben, pomlouván. Vyhrožovali mu, dávali ho do klatby. Věznili ho kvůli tomu, že říkal pravdu, která tehdejším mocným nebyla ani trochu příjemná. Znepříjemňoval a narušoval jim jejich životy, které trávili ve lži. Týrali ho v kobce, několik měsíců připevněného v okovech za ruce i za nohy. Vznikaly mu záněty po těle, trpěl bolestmi. Proces se s ním vlekl 8 měsíců. Opustili ho nebo zradili mnozí původní spojenci. Několikrát mu králové nebo papežové něco slíbili, ale pak to nedodrželi, nebo se náhle podmínky změnily. Místo možnosti obhajovat se, mu ve zuboženém stavu byl pouze přečten rozsudek. Povolali proti němu mnoho svědků, kteří svědčili křivě. Vyhrožovali. Slovíčkařili. Manipulovali. Neodvolal. Stál pevně, zachoval si čisté svědomí vůči sobě, vůči českému národu i vůči Bohu. Tím trčel, a několik statečných s ním. Jeronýma Pražského, který stál věrně po jeho boku, později upálili také.

Ondřej Vetchý nedávno řekl: "Ti dva, tedy Hus i Jeroným Pražský, bojovali za hodnoty, za které lidstvo bojuje neustále. Takže když jsem dostal nabídku této role, neváhal jsem, protože tito chlapi patří podle mě k tomu nejlepšímu, co se kdy v české kotlině urodilo."

(zdroj: http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-brno/novinky-ze-studia/375268-ondrej-vetchy-jako-filozof-jeronym-prazsky/ ).

Přijmeme výzvu Mistra Jana Husa, která stále velmi pronikavě, i přes šest století, doléhá k nám ?

„Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž se pravdy, braň pravdu až do smrti, pravda tě osvobodí.“

Hluchota společnosti

V rámci právě probíhajícího divadelního festivalu Open Air V Hradci Králové jsme se s manželkou byli podívat na představení Divadlo beze slov. Jsou to tanečníci, kteří mají vážné vady sluchu. Jak mohou tancovat na hudbu ? Oni ji sice neslyší, ale zato ji cítí. A tak tancují - a to obdivuhodně. Věkově přibližně od 4 do 30 let. Pro mne osobně velmi očišťující událost. Stydím se, že jsem zdravý. Mám před sebou ty, kteří už nikdy nic pořádně neuslyší, nikdy si nevychutnají šumění deště, ševel listí ve větru, něžná slova, krásnou hudbu … Že ne ? Pozor. Oni mají jiné prostředky. Díky tomu, že neslyší tolik tento svět, mají dar a privilegium „slyšet“ jiné věci, které my prostě neslyšíme, ačkoli „slyšíme“. Dotek pro ně může znamenat více slov a hudby, než pro nás.

Tancovali a u toho se radovali, byli šťastní. Byli obdivuhodní. Byli báječní. Ti malincí i ti větší. Byla tam zvláštní atmosféra. Měl jsem často v očích slzy. Přál bych i všem ostatním v naší zemi, aby mohli navštívit takové výjimečné představení. Pokořující. Očišťující. Vždy, když mám takový zážitek, objeví se ve mne daleko větší touha být lepším, více naslouchat druhým, být laskavějším a chápavějším. Jaké uzdravení by přišlo do naší společnosti, kdybychom se mohli podílet pravidelně na tomto světě bez hudby a přitom s hudbou, pravděpodobně nakonec krásnější, než jakou posloucháme my - s hudbou úcty a pokory. A tak paradoxně, v určitém úhlu pohledu jsme my mnozí, se zdravým sluchem, raněni hluchotou. Hluchotou k tak základním pokladům, na kterých teprve lze stavět zdravou a radostnou společnost pro všechny.

Co kdybychom my, včetně všech našich politiků, jsme mohli občas naše nitra smočit do něčeho tak očišťujícího ? V tom prostředí vás snad ani nemůže napadnout nic nedobrého. Jsem si jistý, že bychom my všichni, i naši politici, byli více vnímaví, více uctiví jeden k druhému, a měli menší touhu a pokušení lhát nebo krást, měli menší touhu bojovat za své výhody a větší touhu se starat o prospěch těch druhých. Svět by byl krásnější, protože bychom se radovali z úcty, kterou bychom pociťovali vůči druhým i vůči sobě samým.

Podmínky pro "dobrou" demokracii

Co se týká demokracie, osobně jsem přesvědčený o tom, že demokracie může dobře fungovat jenom za podmínek splnění určitého minima morálních hodnot. Jakmile morální hodnoty klesnou pod určitou hranici, začne demokracie selhávat a to je přesně současná situace. Nutné je si uvědomit, že morální hodnoty jsou nezbytné nejen u politiků, ale i u společnosti - voličů. 

a) U politiků je to jasné - pokud nerespektují svoje vlastní svědomí + nejsou dostatečně vzdělaní a zakotvení v chápání základních společenských hodnot, začnou dělat lotroviny - kradou, lžou, podvádějí, zneužívají, … - to se dnes děje a stává se to standardem (dříve se to alespoň skrývalo, dnes už se tím někteří dokonce chlubí a říkají, že to tak je normální a správné). Pokud to někdo nechápe, dovolím si připomenout: NENÍ to správné. Politik má sloužit společnosti, ne sám sobě. 

b) Naneštěstí se zdá, že si naše společnost neuvědomuje, že STEJNĚ důležité je mít morální hodnoty i mezi lidmi - voliči. Kdo má určitou úroveň morálních hodnot (sám se snaží jednat čestně vůči sobě i druhým), nebude volit nečestné politiky. Naopak volič, který nepřemýšlí o hodnotách (je mu to jedno, není toho znalý, chápající, … ) nebo dokonce vědomě volí nečestnost v osobním životě, nebude mít asi problém volit i nečestné politiky. Pokud se ujmou moci nečestní jedinci, byť demokratickou formou, je jasné, že demokracie končí (alespoň ta „dobrá“ demokracie). Demokracie (ta originální myšlenka) je postavena na morálních hodnotách, kdy se očekává, že ať již bude vládnout kdokoli, bude se starat o všechny a bude s nimi mít dobré úmysly. Naproti tomu „Vláda lupičů“ může být také demokratická (lid si volí většinou), ale taková demokracie už nebude naplňovat základní předpoklad spravedlivě pečovat o všechny - a to je dnešní stav věcí. Ale aby toho nebylo málo, aby lupičové nebyli tak jasně viditelní, používají starou lišáckou techniku a běžíce na ulici křičí „Chyťte zloděje“ a ukazují přitom na Václava Havla, což je samozřejmě absurdní pro člověka, který ho znal, ale neznalý snadno uvěří …

Asymetrie dobra a zla

Je dobré vědět, že dobro nemůže bojovat se zlem stejně, jako zlo bojuje s dobrem, aneb proč je potřeba zachovat slušnost.

Demokracie je sice vláda lidu, ale naneštěstí se příliš nezdůrazňuje, že „kvalita“ takové demokracie je přímo úměrná „kvalitě lidu“, nebo-li stavu charakterů jednotlivých občanů, kteří tuto demokracii vytvářejí.

Společnost složená z čestných lidí bude mít demokracii čestných lidí. Společnost složená z lupičů, bude mít demokracii lupičů (alespoň dočasně). Jak je to v případě reálné společnosti (kde jsou lupiči i čestní namícháni dohromady) ? To záleží na tom, v jaké míře je zlo rozšířeno.

Pokud se již zlo přemnožilo a začíná mít nadvládu, je nutné použít násilí. Jinak se zla zbavit nelze. Důležitý je ale postoj. Zlo nelze porážet jeho vlastními prostředky. Při potlačování a přemáhání zla se nesmí používat ponižování, vysmívání, zloba, hněv, zášť a podobně. Zlu je potřeba se postavit čelem, ale zároveň pokorně a s úctou.

Pokud zlo ještě nezačalo plně vládnout, je to samozřejmě lepší situace. Nicméně, pozice dobra a zla není symetrická. Zatímco dobro má „zábrany“ „bojovat“, zlo si prostě vyhrne rukávy a používá bojové prostředky jakékoliv. Zlo se ničeho neštítí. Zábrany nemá. Asymetrie zde musí být: pokud by totiž dobro začalo používat bojové prostředky zla, samo se začíná stávat zlem. Takže asymetrie v obraně dobra spočívá v tom, že zatímco zlo používá cokoli, dobro má jenom určité omezené možnosti.

My jsme nyní možná někde na půli cesty a tak tady tak trochu zmateně a rozpačitě přešlapujeme na místě, máme intuitivní touhu po dobru a spravedlnosti, ale zároveň pozorujeme, jak se zlo vzmáhá a nabírá moci. Cítíme sami v sobě, jak „něco“ není v pořádku, ale zároveň se zdá, že nejsme schopni se sjednotit na definici, co přesně v pořádku není, neumíme to mnohdy správně pojmenovat a hlavně definovat, jak to vyřešit. Můžeme pociťovat naši vlastní bezradnost a bezmocnost, což ještě posiluje náš pocit zděšení. Nalézáme se ve „válce“, kde se nepoužívají konvenční zbraně na ničení těl, ale ve válce, kde se zbraněmi zla rozkládá poznání věcí tak, jak opravdu jsou, a tím zároveň dochází i k rozkladu hodnot a charakteru. Další asymetrie spočívá v tom, že zatímco se zlo množí velmi rychle, snadno a „samo“ (podobně jako virová nebo bakteriální nákaza), dobro roste a nabírá sílu velmi pomalu, protože jeho růst spočívá v kultivaci našeho nitra - našich charakterů, a tento proces probíhá většinou stejně pomalu a složitě, jako léčba z těžkých nemocí. Základem této „léčby“ je vlastní rozhodnutí aktivně se rozvíjet - tedy dodávat určité úsilí (na rozdíl od zla, dobro se nerozvíjí samo od sebe, ale vytváří se cílevědomou snahou). Jednu výhodu dobro v boji ale má, a to zásadní. Pokud se povede dosáhnout kultivace dobra do určité úrovně, začne mít dobro moc nad zlem. Zlo není všemocné, i když se to tak někdy zdá. Zlo se rozmnožuje jenom tam, kde je mu dáván prostor - kde se zanedbává aktivní rozvíjení a posilování dobra. Zlo je jako prostor, kde se nesvítí, kde je tma. Nasvěcovat prostor vyžaduje dodávat dostatečné množství aktivity a energie. Když svítíme pravdou, zlo sice křičí a zuří a pouští ještě větší hrůzu, ale když vytrváme a nenecháme se zastrašit, začne ustupovat, protože nemůže jinak. Zlo je deaktivováno světlem. Abychom mohli svítit pravdou, musíme ji mít nejprve sami v sobě, což znamená být čestní k sobě i k druhým, nelhat, nekrást a uchovávat si čisté svědomí.

Kdy přijedou Blaničtí rytíři ?

Podle známé legendy, až bude české zemi nejhůře, v hoře Blaník se probudí rytíři, kteří tam spali několik století, hora se otevře, oni vyjedou a zachrání nás. Kdy už to konečně nastane ???
Cítím se jako vlastenec, legendy mám rád, ale zde se musím ostatním omluvit - na tuto formulaci legendy nevěřím. Nevím totiž, jak tenkrát zvládali hibernaci, takže to pro mne nezní moc spolehlivě :-). A teď zase vážně. Přesná definice Rytíře by byla složitá, závislá na místě a čase. Ale obecná definice Rytíře by mohla být tato: Rytíř byl znám svými pozitivními charakterovými vlastnostmi: udatností, čestností, odvahou, věrností, …  Je to pohodlné a je to běžným našim sklonem smýšlet způsobem „musíme počkat, až nás někdo zachrání“. Nevěřím na to, že se nyní někde v hoře probudí staří rytíři, že vyjedou z hory a zachrání nás. Věřím v něco jiného: každý v této společnosti, kdo v sobě pociťuje dostatek zodpovědnosti, udatnosti, čestnosti, odvahy a věrnosti je tím rytířem, který se má probrat z hlubokého spánku … nasednout na koně stejných vlastností a vyjet ze své vlastní hory soukromí, a jet zachránit společnou věc. V tuto legendu opravdu věřím.

Jsme rozdělená společnost ?

Jsme rozdělená společnost ? Ano. Jak rozdělená ? Je to v názorech na to, jestli na fasádách domů je slušivější barva bílá nebo žlutá ? Ne. Jsme rozděleni v názorech na základní společenské hodnoty. V těch hodnotách, na kterých společnost buď může fungovat, nebo krachovat. Jsme rozděleni na jednu část, která od politiků očekává čestnost a slušnost a na druhou část, pro kterou tyto hodnoty asi nejsou tak důležité a upřednostňují jiné hodnoty. Předchozí politici také mnohdy nejednali čestně, ale současní politici překročili náš obvyklý „standard“, překonali všechny naše až dosud nejčernější sny a bezostyšně lžou a lžou. Ta část národa, která čestnost automaticky očekává je nyní v šoku, že toto vše je vůbec možné, protože to nikdo neočekával. Běžný člověk se za lež stydí, vykrucuje se, není mu to příjemné. Někdy se omluví, někdy se přizná, někdy odstoupí. Naše současné figury v nejvyšší politice nás děsí tím, že jednají tak, jako by nic takového jako stud neexistovalo. Jednají jako roboti, kteří nemají citu ani cti, kteří se nezastaví před ničím. A pokud někdo něco proti nim namítne, prokazují neuvěřitelnou schopnost ihned vše obrátit proti námitkám za používání triku „Zloděj křičí ‘chyťte zloděje‘.“ Staré, ale stále dokonale funkční. Tito politici přitom slouží jako katalyzátor. Oni nás nerozdělují ! Oni jenom zviditelňují rozdělení naší společnosti, které potichu a ve skrytu trvá již dlouhé desítky let.

Můj názor je, že PRAVDU potřebujeme respektovat všichni, celá společnost, protože je pro naši dlouhodobou existenci nezbytná. Proč je respektování pravdy tak důležité pro všechny ? Svůj názor můžete vyjádřit ve svých komentářích. Pokud Vás bude zajímat můj názor, můžete se ho dočíst na www.charaktercloveka.cz v Druhé části, v kapitole „Respektování pravdy a Iluze“, případně v První části, v kapitole „Příběh o rybách a o toleranci hodnot“.